Vnitřní parazité, mají je psi i lidé

15.07.2016 05:48

Vnitřní parazité u psů a je jasné, že i u lidí. Málo kdo ví, že je přenášejí i blechy.

Žijí ve vnitřnostech napadeného zvířete a lidově se jim říká červi. Existuje jich mnoho druhů, ale převážně v tropickém a subtropickém pásmu.

U nás jsou nejčastější škrkavky (oblý červ) a tasemnice (plochý červ). Vzácně se vyskytují také měchovci, kteří žijí v podkoží zvířete.

Vnitřní parazité, týká se to škrkavek a tasemnic, jsou nerozlučnými životními partnery psů a koček. Psi a kočky žijící v zajetí jsou při boji s nimi odkázáni na pomoc člověka.

Škrkavky

Jsou to 5 - 15 cm dlouzí červi, kteří parazitují ve střevech zvířete. Nedejte se ale mýlit, že pokud v trusu škrkavky nevidíte, tak je pes nebo kočka nemá. Pokud už jsou dospělí červi v trusu, bývá zvíře napadeno velice masivně.

Škrkavky

Škrkavky

V trusu jsou mnohem nebezpečnější a běžným okem neviditelná vajíčka škrkavek, jež jsou pak zdrojem nákazy dalšího zvířete nebo člověka. Jedna škrkavka je schopna denně vyprodukovat až 200 000 vajíček, proto nelze toto riziko podceňovat.

U březích fen se larvy dostávají přes placentu a infikují nenarozená štěňata. Stejně tak se vajíčka dostávají i do mateřského mléka. Jediným účinným prostředkem proti škrkavkám jsou antihelmintika, která se podávají perorálně, tedy především v tabletách nebo pastě.

Tasemnice

Na rozdíl od škrkavky potřebuje tasemnice ke svému vývoji mezihostitele. Nejvýznamnějším mezihostitelem jsou blechy, v nichž se larvy tasemnice vyvíjejí.

Pokud zvíře blechu pozře, larvy se uchytí v tenkém střevě a vyvine se z nich až několik metrů dlouhý červ. Nakazit se může také např. pozřením masa nakaženého zvířete, kde jsou tzv. boubele, tedy larvální stádium tasemnice.

„Častěji než o maso se jedná o vnitřnosti, a to ještě jen některých druhů zvířat, jako třeba z králíka nebo myši,“ podotýká Vladimíra Tichá. „Například z hovězího nebo kuřecího masa se pes tasemnicí nenakazí.“

Boubele

Boubele

Tělo dospělé tasemnice se skládá z jednotlivých článků, v nichž jsou uložena vajíčka. Dozrálé články se oddělí a se stolicí odcházejí z těla. Každý má velikost přibližně zrnka rýže a proto je možné ho ve stolici nebo na chlupech kolem konečníku zvířete identifikovat i pouhým zrakem.

Zvířata reagují na články tasemnice u konečníku podobně, jako při problémech s análními žlázkami – takzvaně sáňkují, třou si o zem konečník. V boji s tasemnicí se používají opět anthelmintika, odstranit je ale třeba i mezihostitele, např. v případě tasemnice psí blechy.

Články tasemnice

Články tasemnice

„Mimo vnitřních parazitů typu škrkavka nebo tasemnice, bojují v současné době psi a kočky i s různými prvoky,“ varuje Vladimíra Tichá.

„Nejčastějším z nich je Giardia canis, která napadá střevní sliznici a vyvolává průjmy. Prokázat ji lze mikroskopickým vyšetřením a jednorázové odčervení ji z těla psa neodstraní. Giradii pes nejčastěji získá ze zevního prostředí z trusu jiného nakaženého psa.“

Tasemnice

Tasemnice

Prevence proti vnitřním parazitům

Doporučuje se pravidelné odčervování domácích zvířat podáváním tablety antihelmintika. V současné době existují i takzvané spotony, které odstraňují nejen zevní parazity, ale i oblé červy. Nejlepší je pokaždé zvíře odčervit po uplynutí tří měsíců.

Ještě lepším řešením je v tomto intervalu nechat udělat ve specializované laboratoři rozbor trusu zvířete a podle výsledku postupovat dále. V každém případě se pravidelně odčervují březí feny a malá štěňata a koťata. Kdy a jakými přípravky konzultujte s veterinářem.

Existují i přírodní látky, které se podávají psovi nebo kočce v krmivu a také omezují rozvoj vnitřních parazitů. Z nejznámějších je to třeba česnek nebo hřebíček. Protože hlavním zdrojem infekce tasemnicí jsou blechy, je používání antiparazitických přípravků současně bojem s tasemnicí.